JAWA, ČZ, PRAGA, VELOREX, PAV,SIDECAR,Cestování

Sedmnáctý den vyrážíme domů.  Po projetí hranic sjíždíme z dálnice a jedeme po okreskách.  Náhle vidme ceduli Ždár nad Sázavou a je jasné, kde si dáme pauzu.  Ani ve snu nás nenapadlo, že zakončíme letošní JawaTOUR takhle stylově. Ano dorazili jsme na Krucemburk, děláme foto na místě, kde jsme si řekli před měsícem ANO. Pokračujeme k rybníku, kde s těmi nejlepšími lidmi z Czech Jawa Clubu 2007 trávíme nádherné momenty při Jawa srazech. Cestou ještě vyfotíme Vinkymu jak probíhají žně. A už jsme ve vodě, v našem Krucíku , nádherné , moc nádherné. Ještě jednou našponuju řetěz, (22) byl už moc volnej zasejc. Po dvouch hodinkách ráchání v Krucíku vyrážíme domů. Ujeto 388Km. Celkem ujeto 4455Km.Cesta byla hodně výborná, spousta nečekaných zážitků, i když jsme nakonec jeli jinudy. Stálo to za to a užili jsme si to. Jen těch závad bylo víc než jsme čekali, ještě vypadlý šroub v blatníku sajdy (23) , matky od sajdy co ji drží k rámu (24) , vyteklé přední tlumiče (25) a zadní brzda už je po smrti (26).

Šestnáctej den jsme tedy celý na Zlatých Pískách za 30 euro.  Je zde nádherně, koupeme se chodíme do obchodu, který je za rohem. Ujeto 0km.

Patnáctý den ráno přezujeme přední gumu (19). Zaplatíme na recepci, pamatuje si i to ,že jsem si včera vzal pohled. Šikovná recepční. Ačkoliv jsme pořádně vyčistili nejen Pávika , ale i sajdu, tak se nakonec rozhodujeme nejezdit naštorc přes celý Rakousko. Ale jen přes roh a do Maďarska. Cestou samozřejmě jedeme přes několik hranic, což je úsměvné. Někde jsou celníci, někde je to opuštěné, ale když na dotaz: kam jedete s tou Jawou? odpovím do Maďarska, se celnice směje a říká,tady je přechod do Chorvatska. Nám to ale nevadí, máme spousta kun a tak dotankujeme a najíme se, samo že dáme pauzu s káwou. Naštuduju pořádně cestu a jedeme dál. Zase do Slovinska a pak konečně na Redics do Maďarska. Musíme znova koupit dálniční poplatek na motorku, páč ten minulej desetidenní už vypršel. U první pumpy pauzírujeme s káwou. Přijede skupina motorkářů a zase okukují naší Jawu. Dostane je, jak je tam jednoduché ovládání sklápění světel.  Jedeme směr Bratislava. Cíl je jasnej - Zlaté písky. U města Szombately náhle Jawka přestane jet (20). Stojíme pod mostem a chladíme, je totiž dost horko dneska. Po půl hodině, kdy jsem na nic nepřišel, zkoušim jet dál a jde to. U pumpy zase po dotankování drátujeme vejfuk (21). Přes hranice přejíždíme zase v pohodě a horá do kempu. Zde si bereme chatku zase za 30 euro , nakonec se domluvíme na dvouch dnech, protože Hanze zase bolej strašně ty zraněný ruce. Ubytujeme se a jdeme se koupat. Ujeto 403km.

Čtrnáctý den jedeme přes hranice do Slovinska, zde zase vše na stejno. Prohlídnou a pochválej Jawu, popřejou hezkou cestu. Dojedeme do města Ptuj. Krásné centrum projedeme hned čtyřikrát, je tu zavřený most a nemůžeme najít objížďku. Ale nakonec dorazíme do kempu. Hotel drahej jako prase, chatky za sto euro, tak jdeme pod stan za 30 euro. Jsme zde brzy, tak jdeme do místních termálních lázní. Teplá voda v bazénech, skluzavky, výřivky, no prostě nádhera, až se nám ani nechce zpět do kempu. Ujeto 388Km.

Městečko je zajímavé a tak třináctý den ráno jdeme ještě jednou na procházku, zajdeme i do tržnice se zeleninou a ovocem, kde je pěknej cvrkot. Dáme snídani stylem švédských stolů a pokračujeme dál. Cesta nudná, průjezd Bělehradem na pohodu. Centrem vede něco jako naše magistrála a vůbec se to tady neucpává. Hranice zase trochu fronta, ale za chvíli jsme v Chorvatsku. V protisměru je fronta šílená, dlouhá několik Km. Dojedeme do městečka Vinkovci a ubytujeme se v malém hotýlku za 265 Kun. Ujeto 421Km. Během cesty se nám vyklepal kabel z cívky od pravého válce (16),zkrátil jsem ji o půl centimetru a napasoval zpět,upadla ručička rychloměru (17) ,dále jedu podle odhadu,a vyklepali šroubky z otáčkoměru (18) takže se displej otočil nohama vzhůru. 

Dvanáctý den pokračujeme směr Sofie. Projíždíme nádhernými horami. Uděláme zde spousta nádherných fotek. Dorazili jsme do Sofie, na kraji města dotankujeme a stavíme se v mekáči na káwě. Je tu Wi-fi,  tak dáme pár fotek a napíšeme známým, že jsme v pořádku. Průjezd Sofií je rychlý a bezproblémový ,což jsme nečekali. Kousek před Srbskou hranicí začne náhle hodně pršet. Naštěstí  jsme kousek od benzinky. Zajedeme k ní dotankujeme a utratíme zbytek Leva. U káwy a sušenek čekáme asi hodinku, než přestane. Vezmeme si nepromoky a vyrážíme dál. Na hranicích zase obdivují soupravu a hlavně Pávika. Je tu trochu fronta, ono Srbsko není v EU. Bulharští celníci kontrolují dálniční známky. Kdo ji nemá, toho nepustí ze země, musí si ji dokoupit. Se slovy: teď už ji nebudete potřebovat , ale jezdil jste u nás po silnicích, tak si ji dokupte a pak vás pustíme. Jsou nekompromisní. My ji máme, takže bez problému jedeme do Srbska. Nádherné horské scenérie a tunely. Dojedeme do menšího městečka a dáme jídlo. Je to moc dobré. Jedeme dál a udivují nás policejní hlídky se samopaly. Dojedeme až do města Niš. Zde najdeme hotel za 62 euro a motorku máme přímo u recepce. Nádhernej pokoj, pomalá Wi-fi. Ono se signálem jsou problémy. Jdeme se projít do města. Je zde stará pevnost a všechno drahý. Káwa ,Cola i benzín, prostě všechno. Hanz se fotí u děla, náhle na něj vyběhne paragán v baretu, tak radši mizíme. Ujeto 371Km.

Jedenáctý den ráno dáme ještě naposledy tu výbornou káwu. Rozloučíme se s pohodovým majitelem a Aheloy které nám dlouho zůstane v srdci. Už je naprosto jasné,že jedeme zpět. Cesta dál na východ nebo na jih už není možná. Máme časové zpoždění, souprava žere o dva litry víc, Hanze bolej ruce, které si nedávno zranil při závodech ve Slaném a dochází nám náhradní díly a hlavně finance. Ale jsme spokojeni, k moři jsme to zvládnuli a jsme spolu 24 hodin denně a je nám spolu dobře. To je hlavní. Jedeme tedy přez celé Bulharsko směr Sofie. Zastavujeme v horách v městečku Kalofer. Ubytujeme se zde v krásném dřevěném hotýlku za 25 euro. Paní nám dovolí dát motorku do průjezdu, když ji však uvidí, začne naříkat. Mám tu horolezeckou výpravu, oni mají moc báglů, motorka bude překážet. Neváhám a přidávám 5 euro. Říkám - to je za motorku. Nechci ji zase vytlačit ven, hrozná to představa. Paní popadne eura a říká: zatlačte ji sem na ten trávník k těm kytkám. Je vidět,že vždycky se dá domluvit. Šli jsme si projít městečko. Úžasné horské scenérie. Velký pomník a kanóny. Asi se tu bojovalo. V restauraci dáváme moc dobrou polévku a místní chleboplacky z kamenné pece. A pivo Zahorka. Ujeto 258Km. Cestou jsme utahovali matku na krku (14),se při brždění kotoučovkou,uplně klepali celý brejle,a zase drátovali vejfuk(15).

Desátý den ráno je však všechno jinak. Hanz má nateklé ruce a zvažuje, že se dneska nikam nejede. Po ranní káwě a dotazu majitele, na kterém je podle velkého úsměvu poznat, že byl celou noc vzhůru, zda je možné zůstat ještě jeden den, s čímž není problém, je rozhodnuto. Zůstáváme. Po zaplacení 25 euro,prožíváme nádherný den, kdy střídáme koupání v suprovém moři a leháro v luxusním klimatizovaném hotelu. Dáváme si čerstvé dary moře. Prošli jsme si městečko, poseděli jsme v parku se svačinou no prostě relax. Ujeto 0Km.

Devátýden vyrážíme směr Burgas. Počítáme s tím,že zase najdeme něco menšího. Na mapě je vybráno Aheloy. Je to pár kilometrů,jenže navigace nás nažene na nezpevněnou cestu, která - což mi nevíme - nikam nevede. Po kilometru strašných výmolů, kolejí od traktoru a jednomu brodu, se domlouváme, že Hanička půjde pěšky. Tahle pokračujeme 4 kilometry. Stále jsem říkal "za chvilku už bude asfalt" Cesta strašná, končila ale u chatrče starého pána. Měl tam na volno pobíhající prasata a jinou zvěř. Na můj dotaz "jak daleko je to na asfaltku" se zasmál až bylo vidět,že nemá ani jeden zub. Haha asfalt. Tak tady to končí dál je jen bláto a močál. Byli jsme úplně mimo. Škoda, že jsme si s prasátkama neudělali fotku, byli jsme opravdu úplně zlomený. Unavený a představa cesty zpět byla šílená. Otočili jsme se na cestu zpět. Hanička šla zase pěšky. Jen kousek kdy se jelo přes pole s nějakejma květinama si vlezla do sajdy. U brodu jsme si dali pauzu a zchladili se ve velmi studené vodě. To jsme věděli,že zbývá už jen kilometr této šílenosti. Po jeho překonání jsem jel napřed a Hanička za mnou pěšky. Cesta stála tak za hovno, že Hanze napadlo při zpáteční cestě vyndat polštářek, který vezeme sebou. Je to pan Hankey ve tvaru hovínka. Zanechání zde tohoto symbolu má ukázat, jakým byla tato cesta zoufalstvím. Najednou se přede mnou objevil mladej Českej pár v audině. Prej nás sem zavedla navigace. Tak jsem jim vysvětlil, proč nemají jezdit dál. Měli trochu problém se otočit, protože drhnuli spodkem. Po chvilce přišla Hanička a pokračovalo se po asfaltu jinudy do Aheloy. Zde jsme narazili na super malej hotýlek. Za 25 euro motorka na dvoře. Vyrazili jsme k moři měli jsme to jen 5 minut. Nádhernà malá pláž, málo lidí, teplá voda, písek, žádný kameny. Určitě nejhezčí místo, které jsme navštívili. Večer jsme sedli k mapám a plánovali. Bohužel máme zpoždění, takže to musíme zkrátit. Nepojede se až do Istambulu, ale přes Turecké Edyne do Řecké Alexandropuoli. Ujeto 63Km. Při cestě jsme přišli o topcase Givi(13),ulomil se mu pant,ty plastový bedny stojej za ho... 

Osmý den ráno dáme káwu a vyrážíme z nádherné zahrady přes Mangalia k Bulharským hranicím. Rumunsko v nás zanechalo spousta pocitů. Zajímavá země. Západ plný kamionů,lehkých žen,odpadků.... Střed země nádherná příroda,koňské a kravské potahy,které mají SPZ. To mi hlava nebrala. A západ turistický luxus,nádherné pláže,teplá voda. Lidi super,milí a přívětivý. Kromě toho jednoho žebráka jsme neměli s nikým problém. Co bylo nemilé překvapení,byli spousty přejetých psú na silnicích. Na Bulharských hranicích to proběhlo rychle,jen chtěli vidět techničák. Jawa a úsměvy. První problémy nastaly při sjezdu z jednoho kopce. Náhle se začal ozývat chrastivý zvuk. Zastavil jsem u konzumu a zjistil,že ze řetězu ulítaly rolny a že je totálně po smrti. (9) Naštěstí jsme vezli dva náhradní. Ale stále jsme neměli ten klíč 32. Naštěstí u konzumu zastavil Bulharskej autobusák a půjčil nám ho. Taky mu patří velkej dík. Po zkrácení,vyštelování řetězu pokračujeme dál. Náhle se začnou ozývat divné zvuky ze zadního kola. Zajel jsem k pumpě. Vypadalo to na konečnou. Vezeme sebou náhradní kolo k sajdě a přední,ale máme problém se zadním kolem. Byly vypletené dráty, některé měly utrhané hlavičky (10). Po chvilce zápasení,bohužel marného u nás zastavila motorka. Byl to mladý pár ze Slovenska a nabídnuli pomoc. Poděkovali jsme,ale nebylo jak pomoci. Po chvíli nám sdělil jeden pumpař,že přímo naproti je pán, co má dílnu. Zašel jsem k němu a on byl naštěstí ochoten pomoci. Zatlačili jsme soupravu k němu na dvorek. Dali na stojan a vypodložili. Vyndali kolo s zjistili,že navíc guma je na totál sjetá až na plátno. Proto jsme ji zuli z ráfku,doplnili novýma drátama, které byly v sajdě mezi ND. Jordán se ukázal jako machr, páč zatim co Hanz držel kolo na velkém šroubováku on ho dokonale vycentroval. Během zajímavého hovoru nám řekl,že měl taky Jawu. Dokonce tři 634 6V,634 12V a 639. Obuli jsme novou gumu,ta původní byla sjetá na plátno (11). Ještě že jsme ji sebou vezli. Poděkovali jsme za pomoc a vyrazili dál. Cílem se stalo město Byala. Po cestě jsme zase drátovali střed vejfuku (12), vázací drát se prostě po ujetí několika set km přetrhnul-uklepal. Podle rady od Jordána jsme jeli do Byala. Byli jsme unaveni a měli zpoždění,proto jsme byly šťastní, že jsme našli malej hotýlek se zahradou,kde měli volný poslední pokoj. Moc milý starší pár,bývalý námořník. Za 30euro jsme se ubytovali,motorka opět krásně pod oknem na zahradě. Vyrazili jsme k moři se ráchat. Ujeto 195Km.